Děti ze sociokulturně vyspělého prostředí užívají bohatší a správnější ja–

zyk, který je abstraktnější, méně praktický a též méně bezprostředně kon–

krétní (Bernstein, 1971).

Obecně existují rozdíly mezi jazykovou politikou v bilingvních rodi–

nách a jejich postojem vůči jazyku v jejich prostředí. Bilingvní rodina,

která považuje jazyk jenom za nástroj pragmatických a komunikačních

funkcí, se nebude příliš starat o jeho správné užívání a nebude ani váhat

jazyky mísit za jakýchkoliv okolností. To se objevuje často v případech

imigračních komunit, kde vyrůstají generace tzv. „semifluent speakers“

(mluvčí nesrozumitelně mísí oba jazyky a nehovoří dobře žádným) (Lip–

ský, 1993).

Rodiny s vysokým jazykovým vědomím naopak dbají na to, aby zacho–

valy jazykové bohatství každého ze svých jazyků. 

Faktory, které ovlivňují jazykovou situaci v bilingvní rodině

Za významné lze považovat, jaký je jazyk otce nebo matky a jaký je so–

ciální status jazyka každého z nich. Svou úlohu sehrává to, zda je to záro–

veň jazyk země, kde rodina žije. V případě, že není úředním jazykem země,

zda je to jazyk v dané zemi prestižní a je v ní rozšířen, nebo naopak zda je

to jazyk v dané společnosti znehodnocovaný, potlačovaný, nenáviděný. 

Důležité je, jak otec nebo matka ovládají svůj jazyk, na jaké kvalitativní

úrovni, s jakou citovou vazbou k němu. Je tento jazyk vyučován v zemi, kde

rodina žije? Hovoří rodiče také jazykem toho druhého, nebo mají společný

třetí komunikační jazyk?

Další důležité momenty se týkají země, kde rodina žije. Je jazyk hosti–

telské země jazykem otce či matky? Jaký je vzájemný status užívaných ja–

zyků? Jaký je jazyk dalších členů rodiny a vrstevníků dětí? 

V jakém typu rodiny obecně dítě žije? Je to rodina monoparentální, úpl–

ná, adoptivní? Jaká je sourozenecká konstelace? Jak často rodina mění mís–

ta pobytu (např. rodiny diplomatů, pracovníků nadnárodních společností,

rodiny čekající na udělení víza). 

Strategie jazykové výchovy v lingvisticky smíšených rodinách

Je zřejmé, že vícejazyčné manželství má v interpersonálních vztazích

o rozměr víc. Je třeba zvolit prostředek komunikace nejen manželů, ale také

dětí. Lze říci, že volba jazyka je jakousi součástí výchovy či rodinných po–

stojů obecně. 

42